Přednáška plus četba cestopisné knihy je nejlepším způsobem, jak zmapovat zeměpisnou oblast, o níž se zajímáte, ale dosud jste ji nenavštívili.
Podařilo se mi skloubit najednou oba způsoby, jak se dozvědět co nejvíce informací o Transsibiřské magistrále. Ty mi umožnil „sesbírat“ Václav Turek ml., který tuto oblast procestoval a je zároveň autorem knihy pojmenované Transsibiřská magistrála. Všechna města a muzea, která jsou v knize uvedena, autor osobně navštívil. Pokud se rozhodnete cestovat Transsibiřskou magistrálou, máte nesčetně možností, jaká místa navštívit. Prostřednictvím knihy se můžete přenést alespoň na některá z nich. Pár řádků pan Turek věnoval také československým legionářům, kteří do historie Transsibiřské magistrály zajisté patří.
Transsibiřská magistrála je hlavní dopravní tepnou Ruska a zároveň nejdelší železniční tratí na světě. Měří 9288km a spojuje hlavní město – Moskvu s Vladivostokem.
V knize Transsibiřská magistrála najdete základní fakta a rekordy o této výjimečné trati
( například, že nejchladnější místo je na úseku Mogoča – Skovorodino a naměřili zde teplotu
-62°C.), historické a současné informace o Transsibu, informace o nákupu lístků, tunelech, typech vlaků a hlavně zajímavosti o městech na hlavní trati.
O všech důležitých informacích jsem se dozvěděla na přednášce. Přikládám několik zajímavých fotografií, které jsem v průběhu pořídila a věřím, že mohou navnadit nejednoho náruživého cestovatele.
Ukázka z knihy Transsibiřská magistrála:
Ulan – Ude 5 641km
Ulan – Ude je se svými 421 453 obyvateli třetí největší město na východní Sibiři. Leží na soutoku řek Selenga a Uda, přibližně 100kilometrů jihovýchodně od jezera Bajkal. V Ulan – Ude začíná Transsibiřská magistrála, spojující Ulan-Ude přes Nauški a Ulánbátar s Pekingem. Podnebí je zde typicky vnitrozemské, s hodně chladnými zimami, kdy se lednová teplota pohybuje kolem -27°C, ale příjemným létem s teplotami kolem 24°C. ( str. 147).
