Legenda, kterou nelze nahradit

Za posledních několik hodin bylo jméno Karel Gott skloňováno snad ve všech pádech. Nerada bych se opakovala. Nikdy jsem se veřejně nad smrtí žádného člověka nevyjadřovala, tentokrát musím.

Smrt tohoto velikána pociťuji jako obrovskou ztrátu nejen pro náš šoubyznys, ale celkově pro celý národ.  Troufám si napsat, že není nikdo, kdo by dokázal stát bezkonfliktně „na výsluní“ tolik generací. Nemontoval se do politiky, zkrátka zpíval. Písně a chytlavé melodie, které dovedl svým hlasem k dokonalosti, spojovaly národy. Jeho „ překvapení“ při předávání Slavíků nikdy nevyznělo nafoukaně, ba naopak působil skromně a jeho prvenství nikdo nezpochybňoval. Tleskaly stálice našeho šoubyznysu i mladí neostřílení  pop - zajíčci. Právem. Někteří mohou mít jiný názor, většinový je ale takový, že co se týká hlasu, nikdo mu nedokázal konkurovat.

Uměl zpívat i v několika dalších jazycích. U nás však zůstal Čechem a zpíval česky. Ve spojení s vynikajícími textaři a skladateli dal duši tolika nádherným písním, jako žádný jiný zpěvák. Jeho jméno znají všechny generace. Ty, které na jeho písních vyrůstaly, pociťují ztrátu asi trochu více. Troufám si napsat, že odchod Karla Gotta spousta lidí u nás vnímá stejně silně, jako by jim odešel některý z blízkých příbuzných. A to se určitě nedá napsat o člověku, který by nebyl výjimečný. Byl výjimečný. Zaslouží si výjimečný pohřeb se všemi poctami. A proto jsem napsala výjimečně těchto pár řádků.