Kam se podíváte, všude samý Ondráš

„Bolí mě nohy. To zase půjdeme nahoru? Nešlo by to jinak?“ Taky slýcháváte takovéto věty během procházek? Nebo napadají vás samotné? Mám radu: Na vrchol vyjeďte lanovkou a dolů už to půjde samo.

Nedávno jsme naplánovali výlet tak, abychom do kopce stoupali co nejméně a přitom viděli hodně pěkných míst. Naše putování zkusím co nejsrozumitelněji popsat. Jednoho slunečného dne jsme se vydali do Ski areálu do obce Bílá. Ano, název Ski areál Bílá je poměrně zavádějící. První, co většinu lidí napadne je, že se v něm provozují zimní sporty. Jmenuje se přece lyžařský areál. Ve středisku Bílá bývá v zimě opravdu rušno. Nenechte se ale zmýlit názvem! Sama za sebe mohu napsat, že využívám tato místa výhradně v létě. V těchto letních měsících jsme se vydali celá rodina do Ski areálu, abychom se nabažili úžasných výhledů na Beskydy z vrcholu hory Zbojník a na zpáteční cestě navštívili poměrně nový areál plný zvířátek. Začnu ale popořádku.

          Prvním krokem byl výjezd lanovkou Zbojník v severním svahu kopce Zbojnická. Lanovka vyváží nejen osoby, ale i jízdní kola (vlastní i zapůjčená), koloběžky a naštěstí také kočárky. Jak se vezl náš sporťák, můžete vidět na jedné z fotografií. Lanovka je čtyřsedačková, měří 900m a zdolává převýšení 225m. Můžete z ní vidět jedoucí cyklisty, kteří sjíždějí z vrcholu hory Zbojník (774m) tzv. Single Trails – trasy pro sjezd na horských kolech. Na vrchol hory jsme se dostali tedy bez námahy a tam na nás čekal úžasný výhled na Lysou horu a okolní vrcholky Beskyd. A samozřejmě socha Ondráše. Ten nás provázel celou cestou až k úpatí hory.    

     Jelikož jsme měli dítě v kočárku, zvolili jsme dolů trasu po asfaltové cestě. Lesní silnice je lemovaná dřevěnými cedulkami se zmíněným zbojníkem Ondrášem, na nichž jsou připraveny nejrůznější otázky. Například: 

U mé dřevené sochy jsi viděl(a) několik okolních vrcholů.

Víš, jak se nazývá nejvyšší vrchol beskydských hor?

G, Smrk

H, Radhošť

I, Lysá hora

          Pohodlnou cestou směrem dolů, která je vhodná jak pro rodiny s kočárkem, tak pro osoby se sníženou pohyblivostí, jsme došli až k Obůrce. A tam na nás čekalo opravdové překvapení. Pokud zachováte klid, tak v 6 samostatných dřevěných ohradách uvidíte daňky evropské, prasata divoká, jeleny lesní, srnky i muflony. U jednotlivých ohrad jsou cedulky s popisy jako v zoologické zahradě. Chodníky kolem ohrad jsou zpevněné, a tak ani po dešti nemusíte šlapat blátem. Před Obůrkou je parkoviště, což mohou využít ti, kdo se chtějí přijet podívat pouze na tuto minizoo.

        Kousek za Obůrkou jsme prošli kolem zajímavé dřevěné budovy s věží a šindelovou střechou, kterou dal už v roce 1906 postavit olomoucký arcibiskup – je jím nepřehlédnutelný Lovecký zámeček. Arcibiskup ho využíval jako odpočinkové místo, odkud lze uskutečňovat lovecké výpravy do okolních lesů. Sloužil i jako ubytovna pro kardinála. Nyní je v něm pension. Za Loveckým zámečkem jsme přešli most přes Bílou Ostravici, vyzkoušeli nezbytné dětské houpačky a po chodníku se dostali zpět do centra Bílé, k parkovišti u Ski areálu, odkud jsme vyjížděli lanovkou nahoru. Nezbývá než dodat: „Sláva nazdar výletu!“ Věřím, že uvedená trasa může inspirovat mnoho rodin, kteří zavítají do Beskyd a chtějí si udělat pěkný výlet s malými dětmi.

Nabídnu vám k pokochání pár záběrů, které jsem během našeho putování po Beskydech pořídila: