Půvabný příběh z lesního prostředí pro děti i dospělé

  Opravdové kamarádství skřítka a veverčáka, moudrost starého dubu i veliká láska v jednom příběhu..  

Najdete ho v publikaci Laskavé pohádky od starého dubu, která byla vydána letos nakladatelstvím Grada v edici Bambook určené dětským čtenářům. Skřítek Vítek byl nejrychlejší ze všech zvířátek v lese, která znal. Právě proto s tak silným soupeřem už nechtěl nikdo závodit. Vítek se vydal prozkoumat nový kraj. Je to veselý skřítek s velikým srdcem, který si užívá života plnými doušky a žasne nad jeho krásou. Na paloučku u starého dubu se seznamuje s veverčákem Marcelem. Marcel nad Vítkem vítězí v běžeckém závodu. Tato prohra je však Vítkovým největším vítězstvím. Z veverčáka a skřítka se stávají nerozluční kamarádi, kteří se spolu věnují nejrůznějším aktivitám: běhají lesem, sbírají oříšky a semínka z šišek, vykládají si při snídani, naslouchají přírodě, navštěvují se anebo společně mlčí při západu slunce. Oba žijí vedle sebe v dutině starého dubu.

Kromě těchto dvou hlavních hrdinů v knize vystupují také další zvířátka, která mají lidská jména: ještěrka Lenka, prasátko Tonda, sojka Tonička a lasičky Mariánka s Jasmínkou. Všichni společně a přitom každý po svém procházejí všemi čtyřmi ročními obdobími. Některá zvířátka zimu prospí, jiná si dělají jen zásoby. Popis přírody v jednotlivých obdobích je opravdu kouzelný. Je přitom patrné, že autorka knihy Zuzana Šestáková vystudovala přírodovědeckou fakultu. Tato kniha je její prvotinou. Publikaci doplňují netradiční obrázky Zuzany Osako, která má zkušenosti s malbou japonskou tuší. Knihu doporučuji všem čtenářům mezi pěti až devíti lety, ať už k předčítání rodiči nebo k samostatnému čtení.

Ukázka z knížky:

Jak dny plynuly, každý den napadlo o trochu více nového sněhu, až brzy celý palouček i všechny stromy vypadaly, jako by spaly pod velikými nadýchanými bílými peřinkami. Ale nespali všichni.

Pod borovicí se ve sněhu proháněly dvě lasičky. Zkoušely, jak se jim běhá v nových bílých kožíšcích. Z větve nad nimi je pozorovala sojka Tonička. Taky si chtěla hrát, a tak na ně shazovala sníh. (str.31)