Záhadné modré světlo

Pozorujete rádi během procházek osvětlená okna? Díváte se ze svého bytu na světla v protějších domech? Zaujme vás, když některé z nich svítí barevně? Sourozenci Otík a Alenka měli denně na očích modré světlo vycházející z okna protějšího domu. A odtud pramení název pohádkového příběhu, který bych vám ráda představila.

Daniela Krolupperová je má oblíbená spisovatelka. Po přečtení knih O´Bluda, Dráček Mráček, Josífkův pekelný týden, Mizící hmyzíci, Rybí sliby či Zákeřné keře, jsem se těšila, až si s dětmi přečteme její poslední vydanou publikaci – O modrém světle. Vyšla letos na podzim v nakladatelství Portál.

            Otík měl narozeniny. Jako ideální dárek by přivítal počítač, ale maminka rozhodla jinak – dostal knihu. Vybral mu ji zkušený starší prodavač s kulatými brýlemi. Dobře věděl, že pokud se dítěti vybere ta správná kniha ke čtení, přijde této činnosti na chuť. Pro Otíka zvolil knihu O modrém světle, neboť se Otík zmínil, že ho ze všeho nejvíc zajímá právě záhadné modré světlo vycházející z vysokého domu, který stál naproti Otíkovu činžáku. Otík měl s plynulým čtením textu  problémy a proto chtěl, aby mu knihu předčítala maminka. Ta byla ale „tvrdá“ a rozhodnutá neustoupit. Nezbylo mu tedy nic jiného, než si knihu číst sám nebo poprosit svou starší sestru Alenu. Vzhledem k tomu, že ji modré světlo v protějším domě také zajímalo, souhlasila. Prožívali společně příběh o hodném mládenci Jaromírovi, kterému zlý černokněžník vzal zrak, kterému se mu nedostávalo. V ten moment se v knize odehrávají dva příběhy – o sourozencích, kteří čtou knihu a o osleplém Jaromírovi, který se vydává zlomit zlé prokletí a získat znovu zrak. Oba příběhy se vzájemně prolínají.

              Jelikož se jedná o pohádky, musí zákonitě skončit dobře. Ano, Jaromírovi se podařilo zlomit zlé kouzlo a Otíkovi se podařilo číst plynule. V obou pohádkových příbězích sehrálo důležitou úlohu právě modré světlo, což je v podstatě kouzelným prostředkem pro obě dějové roviny.

           Knihu doprovázejí barevné ilustrace Michaely Bergmannové, která se zabývá kreslenou animací a ilustracemi dětských knížek. Publikaci bych doporučila mladým čtenářům na prvním stupni základních škol. Věřím, že vtáhne do děje kromě mých dětí i mnoho dalších čtenářů.

Ukázka z knížky:

Ve vysokém domě, který stál přímo naproti Otíkovu činžáku, svítilo totiž každý večer neobyčejné světlo. Modré světlo. Všechna ostatní okna svítila do žluta nebo do bíla, jen tohle jediné ne. Modré světlo Otíka skutečně zajímalo ze všeho nejvíc. Bylo záhadné.(str. 12 – 13)